Jistě tušíte, že toto rozhodnutí nepřišlo jen tak přes noc. Pozoroval jsem jeho myšlenkové pochody již delší dobu. Z jeho náznaků mi bylo jasné, co se stane. Nakonec mi to 5. srpna oznámil. Bylo ráno a my se připravovali na 3. etapu Finské rallye... "Timo, nyní je ten čas. Příští rok už jezdit nechci. Už nemůžu stále do všeho dávat 110 procent." Plně jsem ho chápal a souhlasil s ním.

To neznamená, že přestal mít rád závodění. Rally byla naším životem po 20 let a stále je. A bude. Ale jezdit za svůj vlastní limit časem člověka značně vyčerpá.

Není to jen o závodění. Je to všechno o cestování, testování, PR povinností, rozhovorech atd.

V jeho životě je spoustu jiných věcí a on už dál nemůže věnovat všechen svůj čas a péči rallye.

Možná nakonec ten hlavní důvod byl ten, že chtěl ukončit kariéru na vrcholu. V době, kdy stále bude mít rychlost na to, aby vyhrával. A je zde navíc možnost, že odejde jako trojnásobný šampion.

Ale kdo ví, možná po pár měsících odpočnku si bude chtít ještě nějakou tu jednu, nebo dvě rallye zajet. Jen tak, pro zábavu...

Vždy jsem říkal, že když Marcus skončí, skončím já. A myslel jsem to vážně. Nemohu si představit, že bych jezdil s někým jiným. Alespoň prozatím...

Jelikož jsem si dala závazek, že se do deníku Baylisstica nebudu motat, tak musím pokračovat tímto příspěvkem. Nebude to nic dlouhého, jen při překládání se mi trochu zastesklo. Uvědomila jsem si, že Troy jel naposled doma. Ne, že by mi to předtím nedocvaklo, jen jak to tak čtu, i on se k tomu vyjadřuje tak.. achjo.. Málokdy děkuje v deníku fanouškům, přátelům...jakože vůbec. Ne, že by to nemyslel, říká to při klasických rozhovorech, jen tenhle prostor je něco, co normálně v rozhovoru neřekne. Proto při čtení těch řádků nastala trochu změna.

"Nebudu typický důchodce v papučích s nohama nahoře. Berte to jako konec mé superbikové kariéry, nic víc."

Já vím, proč plašit takhle na začátku sezóny, když si ji ještě může užít.. Prostě to je tím, jak překládám. Je to chvíle, kdy jsem zaměřena jen na něj a na to, co napsal. Čím víc se do toho ponořím, tím víc si uvědomím jeho úžasnou osobnost. Je to formát jak na trati, tak mimo ni. Proto je pro mě potěšením to překládat(i když to nebude asi zrovna dokonalý..).

A co vy?

Musím poděkovat všem mým kamarádům, rodině a těm, kteří mě po celou dobu podporovali. Cítil jsem, že právě toto udělalo tento víkend skvělým, ale pole position a vítězství v obou závodech potvrdili tu naprostou spokojenost, která u mě panuje. Mám hodně vzpomínek z Phillip Islandu, již od roku 1991. Jsou jak dobré, tak špatné, ale tato vítězství mi připomínají VC Valencie před pár lety, kde jsem uzavřel jakýsi příběh. Minulý víkend byla prostě kapitola v ještě nedokončené knize.

Sluníčko a čas strávený jen s dětmi – to je to, co jsme potřebovali. Pět dní jsme strávili v Gold coast (budoucí domácí základna) na pláži. Cesta zpět do Evropy měla být pořádně dlouhá, ale měli jsme delší zastávku kolem Kuala Lumpur, a tak jsme vzali děti serfovat na místo, které jsem našel před pár lety s 3-4 chlápky z MotoGP a jedním komentátorem, který si bude jistě pamatovat. Opravdu jsme si to užili, jenže další den následoval trénink, a tak to nebylo naplno. Tentokrát jsem tam byl s dětmi, což byl skvělý způsob odpočinku před dlouhým letem do Nice.

Minulý týden jsem nic nedělal - užil jsem si to, ale dnes už jsem zpět v práci, jezdím 25 km do tělocvičny a občas si zajezdím na motorce. Počasí mi moc nepomáhá, je zima a prší. To se mi vůbec nelíbí.

Ciao,

TB 21

Staré dobré Ozzyho Vánoce se nekonaly, ale zato jsme si je užili s rodinou a přáteli. Dětem ani nevadilo špatné počasí, hráli si s bratranci a kamarády, nikdy nebyli sami. Oli řídil poprvé motorku sám, byla Mitchyho a měli jsme ji pro něj v Británii. Stará, ale zlatá. Je lepší, když oba začínají na tom stejným.

Už jednou jsem říkal, že se občas cítíme jako nějací kočovníci, jeden týden jsme byli v Taree, potom v Goldcoastu, dva dny v Noose a nakonec jsme se přesunuli na testy do Philip Island. Nakonec jsme zažili i dobré počasí! Kim s dětmi alespoň mohla relaxovat na pláži, zatímco já jsem zmateně pobíhal kolem.

Testování šlo dobře, trať je každým rokem hrbolatější, což není nic neobvyklého. Navíc zde bylo velké horko, a to už bylo na časech znát. Vždy po obědě je trať asi o 1 sekundu pomalejší a první závod je právě kolem odpoledních hodin, takže plánujem testovat dlouhé jízdy v tuto dobu. Kdybychom přijeli na trať hned ráno, kdy se otevírá, v tu dobu bychom zajeli ten nejlepší čas.

Poslední den odpoledne bylo venku až 55 stupňů a já jsem navíc havaroval, když jsem chtěl předjet Regise a naštípnul jsem si klíční kost. Pamatuji si si všechno, i jak jsem spadnul přímo na hlavu, potom jsem mluvil s Regisem. Když jsem byl zpět v boxech, kluci se mi trochu smáli, protože jsem si myslel, že jsem v Malajsii.

Mitch si myslí, že mu moje zranění zachránilo život, protože další ráno bylo v novinách, že VELKÝ BÍLÝ ŽRALOK velikosti vlakového vagónu se objevil na té stejné pláži, na kterou chtěli to odpoledne jít.

Teď jsme v Monaku, děti ve škole, Kim v práci a já jsem doma a léčím si své zranění. To je ta horší část mé práce.

Musím ještě pozdravit mého přítele, který podlehl své nemoci. Michael Burns dlouho bojoval s mozkovým nádorem. R.I.P. Bro.!

TB 21