Je Angličtina. Poslední hodina. Normálně si tuto hodinu užívám, ale teď už chci, aby skončila. Abych mohla vyběhnout ven a šlapat těch nekonečných 15 minut a myslela jen na...

Jsem tu. Rozhlížím se kolem sebe a nikde nic. Zalezu dovnitř a kochám se. Bunda, helma, boty, šátky a trika. Jedno jsem si koupila. Je krásné. Beyond Xtreme. Pravé. Pořád se cítím nesvá. Nové prostředí. Noví lidi. Skvělí lidi. Úžasní. Začíná nová kapitola mého života, začíná můj sen. Jen abych za chvilku naspadla zpátky na zem. Nebo do trávy. Budu si dávat pozor, slibuju mami...

Když jsem byla tak o tři roky mladší, chtěla jsem miniskútřík. Byla to taková "koloběžka" poháněná motorem. Velmi slabým motorem. Stál asi jen tři tisíce a já si to vystřihla z novin a nalepila nad postel. Už jsem se na ní viděla, jak na ní nasednu a budu jezdit do školy, na koupálko a prostě všude, kam to mám daleko. Plánovala jsem, jak na ní nalepím 46tku. Už tenkrát mě chytla Vale-mánie. A zůstala mi dodnes.

Šla jsem s touto prosbou za rodičema. A to by nebyli praví rodiče, aby mi to zatrhli. Ale mě stále visel ten obrázek nad postelí. Jednoho dne ke mě táta přišel a řekl mi, že to nemá cenu. Když vydržím, můžu pak mít opravdového skútra. Obrázek nad postelí tedy nahradil obrázek jiný. Úplně jsem na tu malou mršku zapoměla a čekala jsem jen na to, až dosáhnu svých šestnácti let.

Mezitím jsem chytala kontakty na síti s lidmi, kteří mají stejnou slabost pro jednostopá vozidla. Našla jsem dokonce stejného Rossistu, jako jsem já. Ten mi ukázal svou motorku na fotce. Byla jsem ohromena. Replica Aprilia 125 Valentino Rossi. Byla nádherná. A tak jsem opět vyměnila obrázek nad postelí. Na skútra už jsem zapoměla a zatoužila jen po TÉ motorce. Byla dokonalá.

Postupem času jsem na to zapoměla. Pokojíček se přemalovával a obrázek se ztratil. Dnes jsem na ni opět narazila. Je stejně krásná. Stejně mi zaplesalo u srdce. Panebože je mi šestnáct!