Konec. Včera skončilo vše. A když ne, tak se stejně rozhodlo o titulu...

Věděla jsem to, očekávala jsem to a prohlašovala jsem to. Tento víkend bude nezapomenutelný. Troy se stane šampionem. Něčím takovým jsem si prostě byla jistá a stejně mě to dojalo. A zároveň zklamalo. Neslavil titul jako vítěz, i když byl na bedně. A neslavil ho s týmovým kolegou, který mě ZASE naštval. Má štěstí, že má takového kolegu, který ve mě to zklamání zmírní. Příští rok to totiž tak nebude...

Abych

Aspoň máme, co slavit. Aspoň mě něco probudilo. Jen jsem netušila, která verze závodu je ta pravá.

Až budu velká, stanu se právničkou a nechám zrušit celé Ferrari. Fanoušci budou muset přesedlat na jinou víru a své rudé artefakty s koníken budou muset spálit. Pak se dám na něco normálního...

Myslím na Baylisse a hovadský kousky Michelovy, abych si spravila náladu. Z jistých důvodů mi je blbě a zasvěcení vědí proč.

Článek bude zaktualizován, teď by byl plný sprostých slov...

To, že jsem v tu dobu přepla na F1, mě něco osvítilo. Nic jsem neviděla a mělo to tak zůstat. Nenávidím youtube. Musela jsem se podívat. A moc se mě to dotklo.