Ano, zbláznila jsem se. Vždycky jsem odsuzovala Kobru 11 a podobné "blbosti" a teď mám tu jednu podobnou blbost za sebou. Vadily mi věci, které nemají nic společného s realitou. Ale můžu to pomlouvat a osočovat, když jsem vlastně nikdy nic takového neviděla? Tak se podívám, proč ne. Nakonec zjistím, že je to vlastně skvélý způsob odreagování. Nepřemýšlet nad ničím. Na to je to moc drsný.

Toto sice není film, ale geniální dvacetiminutový seriál. Pokud ješt nostalgicky vzpomínáte na časy Supermaxu, Daria je jeden z těch, na které nezapomenu. A jelikož jsem si matně vzpomínala na všechny ty hlášky, stahuju si všechny řady a možná už o Vánocích budu koukat na tu přechytralou postavu s typickým oblečkem.

Dneska jsem se podívala na první díl. Zde je pár hlášek:

Táta: Netrapte se, když bude ostatním trvat, než si vás oblíbí.
(Quinn vystoupí z auta)
Studentka: Ahoj, seš bezva. Jak se jmenuješ?
Quinn: Quinn Morgendorfferová.
Další student: Pěkný jméno.
Kluk v davu: Chceš se mnou chodit?
Daria: Vynasnažím se jí v tom těžkém období přivykání pomáhat.
Táta: Jsí hodné děvče.

Psycholožka: Teď ty Daro, uvidíme, jestli dokážes vymyslet tak živý a hezký příběh jako tvá sestra.
Daria: Jsem Daria.
Psycholožka: Tak promiň..Dáárjo. Co na tom obrázku vidíš ty, Daro?
Daria: Eh..Stádo krásných divokých poníků, kteří se prohánějí po pláži.
Psycholožka: Ale tam žádní poníci nejsou, jsou to dva lidé.
Daria: Když jsem takový test dělala, tvrdili mi, že to jsou mraky. Říkali, že to může být cokoliv, co chci.
Psycholožka: To byl jiný test, děvče. V tomhle testu, to jsou LIDÉ! A ty mi máš říct, o čem se baví.
Daria: Aha, už chápu. Tak dobře - je to kluk a holka a povídají si o stádu krásných divokých poníků, kteří se prohání po pláži.

Táta: A co ty Dario? Jaký byl tvůj první den?
Daria: No, dějepisář mě nesnáší, protože znám všechny odpovědi, ale v naší třídě je pár zajímavých idiotů.

Učitel sebevědomí: Ty, jaký sen bys chtěla, aby se ti splnil?
Daria: No, asi bych chtěla, aby naše rodina dělala něco společně.
Učitel sebevědomí: Výborně!
Daria: Něco, při čem by opravdu hodně trpěli.
Učitel sebevědomí: Ehm..tyhle pocity je zdravé ventilovat, doufám.

Táta: Co dělá tvé sebevědomí, prcku?
Daria: Můj učitel sebevědomí si myslí, že přídomky jako prcek jsou příčinou mého problému.
Táta: Vážně?!
Daria: Ne.

A nakonec úvodní melodie - komu by se nelíbila? :))

Je pátek večer, který jako obvykle trávím na chatě. Nejrychleji to uběhne při nějakém zajímavém filmu. Samozřejmě, že nic nedávaj.. Nebo, že by? Zkusím se koukat do první reklamy, pak si třeba budu číst nebo něco...

To byly mé myšlenkové pochody, jenže film mě zaujal a já dvě hodiny civěla na toho geniálního chlápka. Nečekala jsem, že z toho budu paf. Jistě, pokud aspoň občas zapnete novu, jste museli vidět ukázky na film Kurýr.

Typický akční film, kde hrdinové jsou zdá se nesmrtelní, utečou každé ráně, přeperou klidně deset chlapíků najednou. Obvykle, když vidím tento scénář, tak přepínám, ale tady, i když bouchly nejméně dvě auta, jsem musela zůstat. Mou pozornost si získal hlavní hrdina, chladný, vypočítavý a sebevědomý. Převeze cokoliv a striktně se drží pravidel, která si sám stanovil. Nikdy nekoukat, co je uvnitř. Zvrat nastane ve chvíli, kdy toto pravidlo poruší a v tašce najde svázanou osobu. Jak se říká - za vším hledej ženskou a tahle mu pořádně zamotá jeho chladnou mysl. Když se ocitne na počátku velkého problému, místo zběsilého řešení se jde vyspat. Ráno nepromluví ani slovo a kdykoliv na něj nová "kuchařka" promluví, hodí na ní takový pohled, že na to nezapomene. "Rád snídám potichu," dodá chladně.

Film jsem si zamilovala i přes výskyt těch trapných střileček, že kterých vyjde vždy bez jediného škrábance. Tahle fotka přesně vystihuje situace: "Co mám s tou ženskou sakra dělat?"

No a zmíněné střílečky jsem si přes to všechno musela užit. Bojovka "nahoře bez" mi vůbec nevadilaXD

Zakládám filmový koutek, i když jsem sama považována za filmového losera. Nemyslím tím, že bych třeba neměla herecké schopnosti (ty každopádně nemám), ale to, že jsem nic neviděla. Každý se zhrozí nad tím, že jsem neviděla takovou klasiku, jakou je Hříšný tanec. Ano, vážně jsem to neviděla. Neviděla jsem ani takovou klasiku, jako je Matrix. Oskarové filmy, které jsem viděla by dokázal i Baylisstic spočítat na levé ruce. Asi je to tím, že svůj drahocenný čas sice občas využiju u televize na gauči, ale to spíš koukám na sportovní přenosy.

Takže to bude chudá rubrika, ale přece jenom mě láká ji založit. Už proto, že mě v pátek zaujal jeden film a chci se vyjádřit. No, to až jinde, teď ty dvě věci, aby ten článek byl aspoň trochu o něčem...

• 50 x a stále poprvé - další film, který si můžu odškrtnout - viděla. Prostě typická komedie, zasmála jsem se, a to dost. Ale o tom nechci psát. Mě strašně potěšila ta písnička od Beach Boys. Jak s jí tam zpívali "Wouldn´t it be nice..." Za to maj u mě malé bezvýznamné plus.
• High school musical - Můj první film, který jsem shlédla bez titulků. Musela jsem si dát něco jednoduššího, abych si trochu zvedla sebevědomí (zkuste si takový Gilmorky..). Dneska mě napadnul geniální nápad - stáhnout si finský titulky. Pokud si myslíte, že hlavně němčina si libuje ve složeninách, tak jste neviděli finštinu. Je to šílený. A krásný. Film netřeba komentovat - blbost.