Návštěva se zmzlinou a plyšákem

8. květen 2008 | 23.29 |

Velká modrá budova. Uprostřes areál a pár krámků. Dokonce dobře vypadající cukrárna, i když pražské ceny. Přebývají tu ale lékárny. Ano, to totiž nemocnice nejvíc potřebuje...

Myslela jsem, že to ve mě něco zanechá. Že se zaleknu prvního pohledu. Tři hodiny budem okolo ní a vzpomínat na to, co naše přátelství učinilo přátelstvím. Ani jsem nevěděla, jestli budeme mluvit. Přece jenom ta ukecaná byla vždycky ona.

Vše se obrátilo. Poručila si zmrzlinu, donesly jsme dva kýble. To jsme už věděly, že to nebude tak hrozný. U nás na návštěvě vždycky spořádala nejmíň deset kopečků. Najednou. Vkročily jsme do areálu, který byl výrazně žlutý a největší ozdoba byl automat na popcorn. Už jen zazvonit a vyslechnout si "velice příjemné" sestry. Hledíme do prosklených dveří a začínáme být více nervózní. "Maximálně po dvou a vemte si plášťě," Zakřičí sestra, ale to není nutnost, protože kamarádka nás už nadšeně vítá. Přiběhne a rozzáří se, poněkud překvapeně nad naší návštěvou.

Sedneme si do společenské místnosti a je to jako za starých časů. Ona nepřetržitě mluví a my se zájmem posloucháme. Něco se ale muselo změnit. Ten náš pohled, kterého si asi všimla u každého. Uvědomění si, jak je důležitá a co se mohlo stát. Nestalo se a já koukám na červenou skvrnu na jejím oku. To všechno si uvědomuju a trochu se zamyslím. "Adélko, nemrač se, usměj se na nás." Jo to mi jde. Zase se vrátím do toho kolotoče slov, která padají z jejích úst. Občas se zapomene, občas něco zopakuje, ale to je to poslední co by mi mělo vadit. Protože ona je pořád taková, jaká má být. Sedí s nohama zkříženýma na židli a pojídá zmrzlinu.

Vzpomeňte si i na ty, se kterými se tak často nevídáte a přesto zabírají kousek ve vašem srdci..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře