Smutní vítězové

3. listopad 2008 | 20.19 |

Konec. Včera skončilo vše. A když ne, tak se stejně rozhodlo o titulu...

Jaký paradox, že nejnudnější F1 byla rozhodnuta v posledním závodě. Nikde jinde se to nepodařilo (pokud mluvím o sériích, které jsem sledovala). Možná je to dobře, protože to přidalo královně na atraktivitě. Vlastně kdyby do toho nezasahovali komisaři, v Japonsku by se stal mistrem Hamilton a bylo by...

Tento víkend ale patřil superbikům. A Troyovi. Myslím, že jsem měla nejsmutnější chvilku celého fandění. Když někdo prohraje, fajn, zkusí to příště. Ale přijmout fakt, že žádný příště nebude, bylo to těžký, zvlášť po Brnu.

Sobota ale byla pěkná. Na Eurosportu mi dali superpole a Troy vyhrál. Jen seděl v boxech a koukal na svůj čas, který nikdo nepřekoná. Potom jen ukázal svaly a dodal "The last one." Není nad pořádnou nostalgii. Pak přiběhnul Mišel a dal mu hubana. Jako by volal "Jsem tady ještě já!" To v prvním závodě pěkně ukázal. Není nad to být pořádně efektivní a efektivně srazit šíleného Maxe. Aspoň ve druhém závodě dojel druhý. A ukázal zase ty jeho manévry. Troy si ze všech udělal prdel a ujel jim. Oslava byla v rodiném stylu a po druhém závodě na bednu vypustil celý tým. Bylo to pěkný a dojemný. Já přišla domů až na rozhovory. Troy naposled přišel k mikrofonu, výraz drsňáka shodil a vyprávěl o tom, jak tohle byla ta nejlepší motorka, na které jel a nechtěl z ní dolů, chtěl jet dál a nikdy neskončit. Já taky nechtěla konec a on nastal. Teď už je závod šampionů a další rok bez něj. Jen Mišel. A Troy druhý.

A k mému smutku musím přidat ještě skutečnost, že Mišel zase mluví italsky. Že by se té jeho angličtině tolik smáli?

F021

Smutek trval a druhý závod jsem sledovala přes závod F1. Potom jsem přepla a pomalu si uvědomuju, že ten titul není tak jasný. Je to McLaren. Tým, který má tendenci všechno v tu nepravou chvíli pořádně podělat. Tentokrát to byl Lewis, kdo se tam motal a nechával se porážet. I když musím říct, měla jsem strach z každého vozu, který se přiblížil. Pak přišla ta napínavá situace, o které jistě všichni víte a kdo ne, toho to asi ani nezajímá. V mém podání by to tak zajímavé nebylo. Řeknu vám,. já vrhala negativní vlny na Glocka. A ony dorazily. Jen chudák teď musí chodit kanálama a už navždy bude mít nálepku "ten, co rozhodnul titul". Pro mě dobře.

A umíte si představit tu situaci v týmovým radiu Massy?

"Máš titul!!!"

O deset sekund později:

"Tak ne."

A do třetice zmínka o dalším smutném vítězi. Mikko vyhrál a stejně nemá titul. Seb to dal závod před koncem. Ano, jaké drama. Více neřeknu, protože mám toho připraveno hodně a poputuje to zvlášť.

Naposled zmíním sebe. Vyhrála jsem Finlandii. A stejně držím smutek.

Tak co, kdo z nás je nejsmutnější?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Smutní vítězové nightmare 06. 11. 2008 - 11:10