Pan Sen /27.11.07 - narozeniny má SAduska/

3. únor 2008 | 16.46 |

Prý ta naše kapela
vůbec není veselá....

Tak toto je první veselá a zároveň také poslední, protože tady jsme v divadle a budou se zde dít samé vážné věci.

Fajné přivítání na úvod, nebo ne? Samozřejmě ať žije ironie, protože tohle byl její vrchol. Akustický koncert je jedna věc, ale když to je od začátku dokonce samý vtip a zábava, tak to je věc druhá.

Ale zpět na úplný začátek, tedy to, co se dělo pře příchodem Ostravaku z grupy Kryštof. Oni měli také nějakého předskokana. Na lístku bylo napsáno Niceland a nejenže jsem kolem mě slyšela samé zkomoleniny toho názvu, ale dokonce jsem se dozvěděla, že opravdu nejde o kapelu. Se situací mě seznámí právě příchozí - ano - jeden člověk. Asi musel mít opravdu divné jméno, když vyrazil do světa s tímto. "No nic, jako bych tu nebyl." Tak zní jeho první věta. To nám dojde, že máme asi tleskat, a tak, samozřejmě se sebezapřením tleskáme. Až po první písničce se hodlá milý pán představit a popřát nám dobrý večer. Tak to teda dík..

Ale zase je tu fakt, že ten jeho hlas - aaach. Tím si u mě šplhá, což docela potřebuje za ten začátek. Zpívá anglicky. Pár frází jsem zaslechla. "Leave me alone, I love U, I hate U, I´ll kill U..."ANO, je to EMař! Slovo love a její laciné napodobeniny se tedy linou ze všech směrů. I když jsem na to háklivá, pořád je tu - ten hlas!

Ale pořád tu čekám na něco jiného. Něco, co přichází o půl hodiny později. Sedím v klidu a čekám. Není to jako u těch dvou předchozích koncertů, kde jsem se mačkala co nejblíž k pódiu. Teď v klidu sedím na svém sedadle, tak jako každý v divadle. Ani nevím, kdy jsem byla naposledy v divadle. Myslím dobrovolně. Ostravaci příchází a my jsme zase tam, kde jsme byli.

Po první veselé přichází ještě veselejší píseň. Líbí se mi, jak rozumím všem slovům. První plus oproti přeplněné hale. Rozhlédnu se okolo a najednou si říkám - "Co tady vlastně dělám?!" Důvod je jednoduchý. Nevidím tu nikoho, kdo by se blížil mé věkové skupině. Byli tu buď postarší lidé, nebo rodiny s malými dětmi. Asi jsem moc zestárla. Nebo to je tím, že do chodit do divadla je pro mě OUT? Co na tom, stejně se mi to líbilo.

To, že se lidé hodně zapojovali do představení svědčí fakt, že po dlouhém nátlaku nám byla Jízda v protisměru opravdu zahrána. Potom někdo poprosil jednoho člena, ať nám zazpívá polskou píseň. Zazpíval, a všichni smíchy padali ze židlí. Kvůli tomu taky musela vypadnout jedna písnička. Jaká, to nevím, ale mám takové tušení, že asi jedna z těch nových, které nezahrál. Ze všech tří novinek na albu totiž zahrál jen jednu, a to Plán. Nic proti němu nemám, ale...

Přes to všechno to mé požadavky splnilo. Je to tedy druhý nejlepší dárek, co jsem dostala k narozeninám. Ale kapela nemůže za to, že ten první je tak dobrej...

Menší dodatek - Před představením jsme byly v jedné kavárně. Dát si narozeninový zákusek, kafe... No a všude kolem byly vystaveny laciný hrnky z Ikey. Byla totiž akce, že když si koupíte svařák, můžete si nechat hrnek. A tak všichni kolem pili svařák z těch stejných hrnků, aby si je pak mohli odnést domů ZADARMO. Chtěla bych vidět ten kýbl svařáku, co museli navařit. Jo, lidi jsou sv*ně nenažranýXD

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře