14.08.07

22. leden 2008 | 21.06 |

Dělo se toho hodně. A to to má být ta nejnudnější část prázdnin. Pche! Začalo to takovou prázdninovou příhodou... No, co si budeme povídat. Vlastně nic! Příhoda zapomenuta. Right now. Stydím se. Jen pro info - začalo to dobře a skončilo tragicky. Teda já jsem ráda, že jsem to viděla. Aspoň mám jasno. A nemusím si vymýšlet výmluvy.

Takže konkrétně. Ztratily jsme se v Ústí. Zase. A mám nové pyžamo. Ráda bych ho sem dala, ale nechci, abyste záviděli:P Už se těším, až ho budu mít na sobě. Bude to přesně za TÝDEN! Ano, mizím. Další dovolená, další vzpomínky. A nebude poslední! To mě utěšuje před tím, že se prázdniny chýlí ke konci. Letos jsou nejúžasnější, jaké mohli být. Dokonce jezdím na chatu už dobrovolně. No.. kdo by se divil.
V pátek mě mimochodem čekalo překvápko. Ne jedno. Měla jsem divnou náladu. Byla menší krize mezi mnou a mými milovanými starostlivými rodiči. No a náladu mi zlepšíla Sari. Ano, konečně jsem našla svoji Sari! Říkám vám, je to charakter, věděla jsem to hned, jak jsem ji spatřila.

O pár okamžiků později nám mamka přidala ještě pár hromádek neštěstí. No, byl to kočičí večer. Nebo spíš kotěcí? Zní to blbě, ale pořád jsou prázdniny a já se vážně snažím. No bylo to víkendové dobrodružství, protože dostat tři mimina a starat se o ně je vážně o hubu. OPRAVDU MIMINA. Ono to neumělo ani samo pít. Natož jíst. No nakonec se to naučili. Nějakým dudlíkem od slivovice. Nic jinýho by se taky u nás nenašlo. Na další den ráno jsme je ale nemohli najít. Mysleli jsme, že zdrhli. No pomyšlení, že TOHLE zdrhá je trochu úsměvné.

No nakonec musí být co jiného, než happy end. Mitch, Ollie a Abey (ano, tak se vážně jmenují) zalezli do stodoly pod dříví. To je ta nevýhoda - jsou sice malí a roztomilý, ale zase si všude vlezou.

A i když je Sari ještě kotě, tak je chytřejší než kdokoliv jiný a proto také zvládá dělat starší ségru.

Dokonce si našli i svojí maminu. Jen škoda, že nemá cecíky.

Další den se nesl ve znamení motorů. KONEČNĚ jsem vytáhla svoji hop-hop lady na vzduch. A KONEČNĚ už jsme jedna duše. Po nepříjemném pádu následují ty lepší chvilky. Cítím se mnohem jistěji a už se těším na další jízdu! Večer se mělo posilovat. Náš nový posilovací stroj zvládne jedenáct cviků - to je ale šíkula, co? No nakonec z toho sešlo. Přijela totiž nečekaná návštěva. Na čtyrkolce. Dá se to tak nazvat? 750 ccm už je kapku víc, než známe, ale jízda přináší o to větší požitek. Ještě k tomu, když sedíte na Kawasaki!

No a to jsem myslela, že budu abstinovat. V mým diáři bylo na tu neděli prázdné okýnko! A nakonec jsem si to užila se vším všudy. No a večer jsem se podívala na Champ Car. Takže o co jsem vlastně přišla?
Příští víkend bude výjimečný. Jako každý rok. Už se to blíží! Za chvilku tu bude........... BRNO! rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

A pak následuje další úžasný týden...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře