Jak SAduska relaxuje...

15. prosinec 2008 | 22.43 |

Pokud se někdo prokousal tím článkem, který shrnoval události jednoho týdne, všimnul si zmínky o návštěvě učitele dýchání. Ten mi doporučil relaxace, které jsou každou středu ráno. Ano, o školu. Jednu relaxaci už mám za sebou, i když zkrácenou. A děly se zajímavé věci...

Ve škole to vypadá takto: odejdu dřív z matiky, prošvihnu celou angličtinu a pak bych mohla jít relativně v klidu na tělocvik. Ale samozřejmě to nestíhám a plánuju svůj návrat do školy pěkně prodloužit, abych nemusela dělat s ostatními středeční gymnastiku.. Fuj.

Tentokrát jsem měla odejít dřív, jelikož jsem si na hodinu tělocviku přesunula velkou písemku z angličtiny. Myslím opravdu velkou, dostaneme vždy tolik úkolů, že se to nedá stihnout. A navíc já, přirozeně zpomalená snad ve všem.

Odcházím premiérově dřív, do nemocnice to je 10 minut. Vcházím do čekárny, kde už jeden blázen čeká. Zarostlý obtloustlý chlapík ve vojenském. Divně mu tiká oko. Učitel dýchání mu předá klíč od tělocvičny a přikáže mu, ať mi vysvětlí, jak hodina relaxace probíhá. Čekám podrobné vylíčení všeho možného, co se děje. Místo toho poslouchám o jeho strachu z civilizace a cosi o Budhovi (mám takový pocit, že je maximálně jeden, tak píšu velký písmeno..). Nakonec mě zavede do tělocvičny a sedne si na podložku. Udělám to samé. Sedím v hnusné staré tělocvičně a ten blázen mi pořád něco vykládá. Blíží se osmá hodina a konečně přichází nové tváře. Nejdříve divně zírající žena a pak dva kravaťáci-workoholici. Jeden se zeptá, jestli může zhasnout. Takže kromě ticha je tu i tma jak v p*deli, jelikož jsme někde v přízemí, kde ani nejsou okna.

Učitel dýchání přichází s menším zpožděním a hned s anketní otázkou, kdo tady je poprvé. Přihlásím se jako jediná. Ostatní si lehají, tak si lehám taky. Stále tma. Učitel dýchání přeruší ticho a spustí monolog. Něco o vesmíru, nekonečnu a světlu. To trvá jen asi dvě minuty, pak ztichne a nic.. Tma, ticho, prázdno. A já myslím na blbosti.

Po půl hodině vymejvání mozku se potichu odeberu pryč. Jsem na chodbě a netuším, jak jsem se do tělocvičny dostala. Slepě jsem následovala kroky blázna. Zkusím se vrátit tam, odkud jsem přišla a narazím na psychiatrickou léčebnu. Jdu zpět, tudy cesta nevede. Rovně po chodbě je jediná možnost. Vypadá to jak někde ve skladě a po chvíli zjistím, že to vážně sklad je. Z dálky už mě nějaký mladík vyhlíží "Slečna se nám ztratila.." Přijdu blíž a zjistím, že jsem narazila na bývalého spolužáka. Zachránce. Zavede mě zpět a cestou stihnu zjistit, že to není praxe, že opravdu pracuje. Zajímavé, když já doufám v nejméně šest let studia.

Na angličtinu přicházím pozdě. Mám půlhodiny na to, abych to všechno stihla. Proč ne, narelaxovala jsem se už dost.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak SAduska relaxuje... phoenicks 16. 12. 2008 - 14:25
RE: Jak SAduska relaxuje... elka 16. 12. 2008 - 16:49
RE: Jak SAduska relaxuje... sadu 16. 12. 2008 - 20:07
RE(2x): Jak SAduska relaxuje... phoenicks 16. 12. 2008 - 23:14
RE: Jak SAduska relaxuje... nightmare 17. 12. 2008 - 18:23
RE: Jak SAduska relaxuje... sadu 17. 12. 2008 - 20:14
RE(2x): Jak SAduska relaxuje... phoenicks 17. 12. 2008 - 21:10
RE: Jak SAduska relaxuje... nightmare 18. 12. 2008 - 08:34
RE: Jak SAduska relaxuje... sadu 18. 12. 2008 - 19:38