Jak se dospělák učí chovat dospěle...

6. prosinec 2008 | 00.47 |

Občas mám pocit, že nestíhám. Potřebuju svůj klid a taky se těším na nejbližší volno. Tedy volné odpoledne, které uteče nechutně rychle a navíc nade mnou visí ta seminárka. Že já se tam hlásila. Věděla jsem, že to bude těžký, ale zase mi to něco dá. Když já nad tím strávím dvě hodiny, mám z toho dobrý pocit, kolik jsem toho udělala, ale v závěru toho je lítostně málo. A tak se to odročuje..

Zkusím to vzít postupně. Týden byl plný událostí, bude to tedy dlouhý. A ke konci možná i nesrozumitelný. A taky mě za to budete nenávidět.

Kterým dnem to začalo? Asi dnem, kdy jsem dospěla (však víte..). Vlastně, když jsem se probudila do svého prvního dospěláckého víkendu. Ne, že bych se probudila sama od sebe, ale může za to šéfka, která mě hnala do práce. A tak jsem podstoupila svou první osmihodinovou šichtu. A dostala vynadáno. Domů jsem letěla na poslední chvíli a měla jsem patnáct minut na to, abych se trochu probrala a připravila na akci, jež měla být velkolepá a já měla být plně při smyslech a užít si to. V závěru to bylo jedno, Mouka a nejen on mě probudil.

Takto se odehrála velká akce v nadupané býčí aréně. Oproti minulé návštěvě jsme měli místa trochu výš - vlastně nejvýš, co to šlo. Kdo mohl tušit, že dva měsíce dopředu to už bude téměř vyprodané? Nevadí. Byl to nářez a já si málem vykřičela hlasivky. Bylo to divné, jelikož kolem mě byli spíš diváci, kteří se netvářili, že je to nějak zajímá, a tak jsem tam byla jediný ukřičený magor. Když Mouka, Škorpion, Pilník, Matt a to hovado na sněžným skútru mě naprosto odrovnali. Tomu se říká zápal pro hru. I Leoš se odvázal. Nebyl spoután komerčními požadavky a křičel při každým skoku. A já si mé disfunkční hlasivky namohla při třech "drobných" výkřicích.

S hlasivkami se přesouváme do pondělka, jelikož hrají také velkou roli. Čekala mě návštěva u cvokaře. Cvokař by mě měl naučit dýchat, nic jiného. To jsem si opravdu myslela. Prostě přijdu, vysvětlím své nemoci a pak se domluvíme, kdy mě bude učit dýchat. Budeme mu říkat učitel dýchání, aby toho cvokaře nikdo nevzal moc vážně. Učitel dýchání je nesympatický člověk. Celá budova naší nemocnice je hrozná a uvnitř to je ještě hozivější. Já vím, jsem rozmazlená pražskou kvalitou, ale tak by to prostě mělo být.

Vstupní prohlídka byla jiná, než jsem čekala. Učitel dýchání mé dýchání nezajímalo. Testoval mě z rodného čísla, adresy a nakonec mi dal sešit s psychlogickými testy. Ty jsem měla vyplnit a pak nakreslit strom. Když jsem splnila první část, nebylo to vše. Ukazoval mi deset abstraktních obrázků a já měla popsat, co vidím a jestli se mi to líbí. To bylo asi to nejhorší. Nic jsem v tom neviděla, a když už přeci jen něco, tak to byl netopýr. A co si o tom myslím? Vlastně jsem si nic nemyslela a bylo mi to ukradený. Když už jsem si měla něco myslet, tak to, že to je hnusná mazanice. Ale lepší je říct kladný názor, jinak bych musela zdůvodnit ten záporný. A tak nastal bludný kruh i ve zdravotnictví. Nakonec mě můj učitel dýchání propustil s tím, že budu jednou týdně chodit na jakési skupinové relaxace. Co se tam asi bude dít, budeme zdravit slunce?

Den neskončil, vydala jsem se rovnou do Prahy vstříc vánočním nákupům a dlouho očekávanému "koncertu". Z vánočních nákupů nic nebylo, jen jsem sobecky nakoupila pár věcí pro sebe. Stydím se. Mohli jste zaznamenat, šly jsme do Opery na "koncert". Nevím, jak to správně vystihnout. Dočetla jsem se, že nemusím být nóbl oblečená, a tak jsem si šla v džínách a abych aspoň trochu zachovala efekt velké společnosti, vyměnila jsem mikinu za svetr. Jako čestní návštevníci jsme byly zavedeny do lóže, kterou jsme měly celou pro sebe. Samozřejmě luxusní výhled na pódium byl v ceně. A tak se rozjel "koncert" v akustickém duchu. Bylo to vlastně jako minulý rok, ale i když vyprávěl historky podruhé, pořád to bylo vtipný. Ale přece jenom - bylo to v té obrovské Opeře a křoví mu kromě houslistek dělala gospelová skupina. A taky jsem mohla konečně slyšet Atentát. I když teď už je ohraný. Stejně to je naživo všechno hezčí.

Z Prahy jsem doslova přiletěla další den ráno rovnou do školy. Kromě toho, že jsem byla unavená mě zase povolali do práce. Školu jsem radši opustila dřív, protože hned po práci jsem zase letěla na francouzštinu. Kdy už bude ta středa?

TA středa rychle utekla a ve čtvrtek byl opět nástup do práce. Pátek znamená vysvobození. Kromě dohadů o maturáku, který stejně nebude. Věřím tomu, i když už máme datum. Na co určit plesový výbor? Není nad to, aby se třicet lidí hádalo a překřikovalo. Ale pochopila jsem význam maturáků. Všichni se na sebe naštveme a pak budeme rádi, že vypadnem, žádný nostalgický loučení. Jen s těmi, kteří se mnou budou "sbírat okurky".

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší