Já vs. jezdci SBK

28. červenec 2008 | 18.39 |

Brnománie pokračuje a nevím, za jak dlouho to pomine. A tak jsem opět něco napsala. Tentokrát se o vybraných jezdcích vyjadřuji. Nechci tady rozebírat jejich osobnosti, ale chováním mezi fanoušky a mé zážitky s nimi. Někdo mě zklamal, v někom jsem si našla nového oblíbence. A tady máte mé skromné psaní.

Troy Bayliss – Začínám tím, jenž "za všechno může". Takže bych mu měla poděkovat za to, že mě do Brna dostal a že jsem zažila víkend – jak by řekl Pepa – pár excelánc. Nevěděla jsem, co čekat – od mistra čekejte cokoliv. Z doslechu jsem jen věděla, že je to jeden z nejsympatičtějších jezdců.
Poprvé jsem ho měla možnost vidět v sobotu, chvíli po příjezdu. Čekala jsem s ostatními na jeho krátký příchod – to jsem si moc obrázek neudělala. To hlavní přišlo po superpoli, na tiskovce. I přes zisk pole position se tolik neusmíval jako ti vedle něj, jen odřekl pár slov a zmizel – opona spadla. Po tom dni jsem si moc dobrého nemyslela, nebylo proč.
Až druhý den jsem viděla ten rozdíl. Troyova fanouškovská základna nabyla větších rozměrů a přestala jsem se divit tomu, že jim stále uniká. Klidu si neužije ani jeho manželka. A po druhém závodě, kdy z něj všechno spadlo, kdy dosáhnul nejlepšího možného výsledku, konečně projevil svou velkou radost. Sám za námi přišel a podepsal se, fotil se s každým, na tiskovce perlil, už jako obvykle. Bylo to něco jiného, než předešlý příchod do garáže až po odehnání fanoušků a ty nepřítomné nic neříkající pohledy. V tu chvíli jsem si říkala, jak je to koncentrovaný člověk. Jako u jednoho z mála bylo vidět, že nad vším přemýšlí, nedokáže se jen radovat. Tedy ano – ale až po dobře vykonané práci.
Troy Corser – Tomu jsem začala po Brně fandit. Patří do skupinky těch, kteří příjemně překvapili. Nepotkala jsem ho nikdy jindy než na předem vyhlášených akcí. A nutno dodat, že se všech s velkou radostí zúčastnil.
Mohla jsem ho vidět v sobotní a nedělní pitwalk – jako jediného. Vzal si židli a celou dobu seděl a rozdával podisy, fotil se, prostě všechno, co fanoušky napadlo. Když jsem si pro podpis přišla poprvé, byla zrovna přede mnou hodná dcerka, myslící na svého tatínka. Chtěla věnování Zbyškovi. Chudák Troy neměl tušení, jak to napíše, ale snažil se. Po pár vyhozených plakátech to zvládnul. Usmál se a poslal pozdrav tatínkovi.
Při rozhovorech po superpole byl nejzářivější osobou.

Když se dostalo na něj, po malé pauze vyslovil "Ahoj everybody!" Následoval velký aplaus. Nevím, jestli se to učí všude, ale diváky to moc povzbudilo.

Noriyuki Haga – Před kamerami vždy sympaťák, kdykoliv na něj zamíří, zuřivě mává. Já osobně o něm bohužel nic říct nemůžu. Z předních týmů je to nejnepřístupnější jezdec. Asi se ten vztah k fanouškům vyplácal všechen na Troye.
Carlos Checa – Další nový oblíbenec. Už jste mohli vidět společné foto. Už před pitwalk jsem věděla, ře za ním musím zamířit. Začlo to pár okamžiků předtím. Když jsem šla kolem jeho kamionu, zrovna přecházel do garáže. Ve slunečních brýlích s úsměvem na tváři. Nebylo to jako u Ducati, on se zastavil u té trochy fanoušků a všechno vzorně podepsal. Pak přišel malý fanoušek se španělskou vlajkou. Chtěl se s ním vyfotit. Bez problému. Čekíno si sundal brýle a přikrčil se k prckovi. Odešel až poté, co byli všichni spokojeni. Nevadilo mu, že právě kráčí ke stolečku s plakáty a nastává půlhodina věnování se fanouškům. Celou dobu se tvářil, jako by ho to i bavilo. Společné foto proto nebylo problém. I když si sluneční brýle nesundal, úsměv vypadá opravdově – je jedno, že tam vypadám jak debil XD
Michel Fabrizio – Podpisů sice tolik nemám, ale od něj jsem ho fakt chtěla. A měla jsem k tomu tolik příležitostí, protože jsem na něj měla největší štěstí. Na skútru jsem ho potkala mockrát, ale to nění šance ho chytit. Byl na všech tiskovkách a v neděli jsem deset minut stála naproti němu a zírala. Co to je ale za příležitosti, když ani na volání fanoušků aspoň na chvilku nepřijde. Můžu si jen užívat faktu, že jeho podpis neměl skoro nikdo.
I vůči jezdců není moc komunikativní. Záhy poznávám proč – neumí anglicky a pokud ano, tak to úspěšně tají. Angličtině rozumí, ale nemluví. Na tiskovce byl proto překládán a pár slov prohodil akorát tak s jeho krajany, nebo Baylissem.
Jediná dobrá věc, kterou provedl fanouškům, byl ten hod čepice. Šťastný ten, kdo ji chytil. Ale stále to je jezdec kterému čím dál víc fandím. Ať už bude nafoukaný jakkoli, jeho jezdecké manévry vše předčí. Jako závodníkovi mu moc fandím, ale jako člověk mě nepřesvědčil.
Yukio Kagayama – Zblízka se zdál sympatický, viděla jsem ho jen jednou, kdy si ho skupinka fanoušků odchytla. Já mezi nimi ale nebyla.
Régis Laconi – A do třetice poslední z těch nových oblíbenců. S nightmare souhlasím s její poznámkou o vzhledu – vypadá jak vejce. Velice usměvavé vejce. Na pitwalk byl jen v sobotu, ale zato po celou dobu a jelikož je docela daleko, bylo kolem něj jen menší množství lidí. A tak bylo víc času. Občas s někým pokecal, prostě kliďas. Ani mu nevadilo, že jsem si vzala plakát a pak ho ještě otravovala s dalším, na které měl napsat věnování. Otázkou "A píše se Kate s dvěma t?" mě dostal. Nutno dodat, že aspoň umí anglicky. Výborně.
Max Biaggi – Obecně se o něm mluví jako o nejméně sympatickém jezdci v paddocku. Arogantní, nafoukaný, nekomunikativní – musím uznat, že je to pravda. Kromě tiskovek jsem ho jen viděla na skútru. Jel rychleji jak ostatní, když se dostal za sítě, kam nikdo nemůže, v klidu zpomalil. Na tiskovce sice byl, ale od fanoušků se odvrátil. Těch tam přišlo nejvíc, zuřivě na něj mávali vlajkami. K čemu se vzmohl? Jen trochu mávnul a pak se vypařil. I k Michelovi, který mu po obou závodech vyfouknul pozici, byl milejší.
Max Neukirchner – Případ podobný Hagovi, ale tady je to větší div, protože německých fanoušků tu bylo hodně. Vědom si toho byl, ale nic pro ně neudělal.
Kuba Smrž – Co říct? Všichni do něj vkládali moc nadějí. I já chtěla bednu. Kubajz měl všude za sebou fanoušky. Byl nevíce obletován. Autogramiáda byla plná, ale i po ní podepisoval kdykoliv. Byl přístupný a se všemi i rád pokecal. Na autogramiádě to byly spíš samé chvály a díky – to se na jeho tváři objevila červená. Možná kdyby se koncentroval jak Bayliss, tak by to dopadlo líp. Dokázat to ale zajet s chladnou hlavou před takovým publikem nemůže být jednoduché.
Lorenzo Lanzi – Nemám nic jiného, než to, že s ním taťka byl na záchoděJ
Niccoló Canepa – Byla jsem ráda, že ho budu mít možnost vidět – budoucího jezdce Ducati. Má nahradit Troye, tak ať je to pořádná náhrada. Chováním byl sice trochu přístupnější než Michel, ale pořád to bylo marný. Ani plakát nemám, taky mu ho páni od Xeroxu mohli na těch pár závodů udělat...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Já vs. jezdci SBK nightmare 28. 07. 2008 - 21:10
RE: Já vs. jezdci SBK sadu 28. 07. 2008 - 23:41
RE(2x): Já vs. jezdci SBK nightmare 29. 07. 2008 - 16:30
RE: Já vs. jezdci SBK sadu 30. 07. 2008 - 11:47