Snažím se pocítit tu vánoční atmosféru. Vážně. Dokonce jsem už den předem zabalila všechny dárky (ve stejný den, kdy jsem je nakoupila..). Koukala jsem se na podivný romantický vánoční film. Pomáhala s cukrovím. Zdobila stromeček. Jedla cukroví. Vyndala sněhuláka ze skříně. Zapálila svíčku. Stejně je to divný. Něco tomu chybí.

Prázdniny jsou ale dobrá věc. Zajistí mi, že tento rok už nemusím do školy, autoškoly, práce, nemocnice a na francouzštinu. Jedině to poslední mi přinášelo potěšení. A ještě autoškola, ale jen jízdy. Zatím. Bůhví, jak jsem na tom s relaxacemi, tu poslední jsem totiž zaspala. Takže nevím, kdy mám jít příště. A že se mi tam chce.

Tak to asi vypadá v kostce. Víc jsem napsat chtěla, ale můj milovaný počítač byl nehorázně zpomalený. A vím, kdo za to může. Troy a jeho story. Včera se to konečně stáhlo (něco přes 7 GB!). Dneska jsem celý den pátrala po tom, jak se na to dá koukat. Přišla jsem na to a zatím jsem půlku úspěsně vypálila. Jsem zvědavá, jestli se na to budu i koukat. Na programu jsou jen pohádky a že by byl na to čas, to se říct nedá.

Musím ještě pár věcí stihnout:

• Umýt si vlasy, aby se mě ježuch nelekl
• Zabalit si na hory (25. odjíždím a že jsem z toho nadšená..)
• Dovypálit druhou část Troy´s story
• Vymyslet nějaký vánoční přání - hlavně, aby se nerýmovalo
• Poslat vánoční přání
• Nahrát si písničky do mp3jky
• A taky se věnovat rodině, což je vlastně podstata Vánoc, alespoň těch našich...

Bude to ještě vtipný.. Doufám, že vy prožíváte klidné Vánoce a cítíte tu atmosféru. Ne jako já. Veselé Vánoce všem a šťastný nový rok. Já se tu už asi do konce roku neobjevím. Pokud ani ten další rok, nedivte se. Jedu na hory. A beru si snowboard xD

Pokud se někdo prokousal tím článkem, který shrnoval události jednoho týdne, všimnul si zmínky o návštěvě učitele dýchání. Ten mi doporučil relaxace, které jsou každou středu ráno. Ano, o školu. Jednu relaxaci už mám za sebou, i když zkrácenou. A děly se zajímavé věci...

Ve škole to vypadá takto: odejdu dřív z matiky, prošvihnu celou angličtinu a pak bych mohla jít relativně v klidu na

Ano, zbláznila jsem se. Vždycky jsem odsuzovala Kobru 11 a podobné "blbosti" a teď mám tu jednu podobnou blbost za sebou. Vadily mi věci, které nemají nic společného s realitou. Ale můžu to pomlouvat a osočovat, když jsem vlastně nikdy nic takového neviděla? Tak se podívám, proč ne. Nakonec zjistím, že je to vlastně skvélý způsob odreagování. Nepřemýšlet nad ničím. Na to je to moc drsný.

Čekala jsem na to takovou dobu. A konečně je to tu. Místo toho, abych odložila další Motohousí plakát s nahou ženskou, která zakrývá celou motorku, jsem konečně objevila jeden použitelný. A pěkně mi to vynahradili. A hned čtyřikrát.

Valentino už s vlasy nic nezmůže, je čas vyzkoušet nový objekt. Já chci taky takový číro. K nepoznání

Dneska byl velký úklid uvnitř počítače. A to vše kvůli Troyovi. Ode dneška po velmi dlouhou dobu mi bude zabírat přes 7 GB místa. Kde ho vzít, to nevím, ale když jsem dneska pouhým úklidem uvolnila 2 GB. Někde se nějaká ta rezerva najde..

No a jako naposled, když jsem uklízela, jsem zase něco našla. Chtěla jsem zde uveřejnit deníkový zípis z jednoho týdne. Byl plný událostí. Stihla jsem napsat jen dva dny a pak se to ztratilo.. Tak než se to ztratí úplně se tady o to s vámi podělím.

Čekala jsem velkolepý konec. Něco opravdu velkého. Čekala jsem Mikkovy obvyklé hlášky, čekala jsem, že si naposled rejpne do Seba a Seb se naposled obvykle zaxichtí. Jenže Mikko je od Seba hodně daleko, bohužel.

O titulu je rozhodnuto, závodí se naplno. Teda aspoň takto jsem si to představovala. Asi tu bude hrát roli pohár týmů, ale ten mě nezajímá. Hned po příchodu domů jsem koukla na časy a očekávané souboje...Ale počkat.. Kde je Mikko?

Mikko byl hodně vzadu. Zaskočilo mě to a byla jsem zklamaná. To jsem nevěděla, že nejhorší má ještě přijít.. On si to své vítězné auto převrátí na střechu? Přijíždí se 4minutovou ztrátou, vyběhne z auta a koukne, jestli ho náhodou někde neodřel. Jen kapota v p*deli.. Co na to řekl? Že jel asi moc opatrně. Opatrně? Já měla za to, že jel jak prase...

Má pozornost šla směrem ke Chrisovi, vedl si zatím dobře. Zatím - dokud se v poslední RZ nevyboural. Boural tak zuřivě, že musel do nemocnice. Ale nebojte, nic se mu nestalo..

A tak jsou oba venku. Už se nemůžu těšit na poslední tiskovku a poslední Mikkovy hlášky. Bude to jen pár suchých slov. Zahraje si tedy na pravého Fina. Jako na Novém Zélandu. Ten neFinský Mikko mi bude chybět...

Ale pořád vás přeperu...

Občas mám pocit, že nestíhám. Potřebuju svůj klid a taky se těším na nejbližší volno. Tedy volné odpoledne, které uteče nechutně rychle a navíc nade mnou visí ta seminárka. Že já se tam hlásila. Věděla jsem, že to bude těžký, ale zase mi to něco dá. Když já nad tím strávím dvě hodiny, mám z toho dobrý pocit, kolik jsem toho udělala, ale v závěru toho je lítostně málo. A tak se to odročuje..

Zkusím to vzít postupně. Týden byl plný událostí, bude to tedy dlouhý. A ke konci možná i nesrozumitelný. A taky mě za to budete nenávidět.

S blížící se zimou se pomalu smiřuju s prázdnými víkendy. Teď si naposledy vychutnám rallye, tak snad má Mikko ještě něco v záloze. Race of Champions máme za dveřmi a já se moc těším. Vzpomínky na Brno jsou stále živé. Už mi ty závody chybí..

A co chybí ostatním? Každý dle svého...