Tímto dnem asi definitivně začíná jaro. Ne, že by předtím mrzlo, ale dle předpovědí to má už vydržet déle, než do dne, kdy si oholím nohy. Přemýšlím, jestli mám být smutná. Miluju zimu, mráz, déšť, mlhu a všechny jejich pochmurné přátele. Miluju svojí zimní bundu, která je antibárbínovsky dlouhá, má skvělý vychytávky a je úžasně pohodlná, i když v ní prý vypadám jak kluk.

Navíc taky začínají první znaky jara. Stromy kvetou, louky jsou pokryty pestrým výběrem barev. Je mi z toho zle. Ze stromů začíná padat ten barevnej bordel a navíc ten všudypřítomný hmyz. Nenávidím hmyz. Jen bodá, kouše a já nevím co všechno ještě. Navíc je nechutný a odporný. Jak říká naše bioúča, hlavně takový ten hnus s ocasem, který našla tenkrát na smetišti.

A taky jsem čím dál míň doma. Hola, hola, chatička volá. Spíše letní sídlo. Pomalu mi připadá, že se stěhujem. Venkov mě nikdy nezaujal a asi se to nezmění. Co dělat v tom vedru venku? Opalovat se? Procházet se v přírodě? Fuj.

Tím chci naznačit důvody mé absence. Pokud budu mít s sebou nótbuka, tak budu psát jako o život, pokud ne, nic tady nepřibyde.

A abych nebyla jen pesimistická, z garáží nám v tomto období vylézají úžasná jednostoppá vozidla. A to je důvod, proč to jaro mám svým způsobem ráda.

Už od pátku mám vyházenou skříň. Není to případ, že by se maminka rozčílila nad tím bordelem, to jsem jenom sáhla po papíru a všechno se na mě vysypalo. Tak jsem se rozhodla pro velkou změnu. Nepotřebné věci půjdou pryč. Ale co je vlastně potřebný a co ne? Je to polička nejblíž mého pracovního místa. To znamená, že vše, co není kam dát hodím přímo tam. Samozřejmě dočasně, jenže časem na to zapomenu.

Co jsem objevila:

• Sešítek s křížovkami - nějak jsem se do toho zažrala. Luštím, i když trochu neobvyklým způsobem - začínám tajenkou XD Docela jsem se zlepšila díky Mladé Frontě. Dostáváme ji jako třída ZDARMA. No a samozřejmě jak jinak zabít čas o nudných hodinách, než křížovkami či sudoku. Jo, sport si taky přečtu.
• Francouzská slovíčka, která se snad nikdy nenaučím.
• Pohledy a dopisy, které mi v létě přišly. Nejen v tom minulém. Zase jsem si pěkně zavzpomínala na prázdniny a na to, jestli se povedou všechny plány. Vždycky se povedly.
• Časopisy, které jsem nedočetla. Spousta časopisů. Motohouse, F1 Racing a časáky, co jsem dostala zdarma - Esquire a Top Gear. I když jsou zdarma a není mou výsadní povinností je číst, je to naprosto geniální čtivo. Kupovala bych si to, ale už nechci, aby se mi stala ta věc, že po dvou měsících dostanu v F1 Racingu číslo, které už mám doma. Koukám, že mám těch F1 Racingů hodně nedočtenejch, stydím se. Ještě jsem našla jedno číslo FORMULE!, které stejně nikdy nepřečtu. Těžká literatura pro mě. A taky Motocykl, založený na stránce s fotkami z japonské výstavy motorek. Dodnes se nemůžu vzpamatovat, že představili RŮŽOVOU Yamahu :((
• Soupis všech mých nemocí speciálně od doktora, který mám prý nosit pořád u sebe, kdyby náhodou. Ten papír byl mimochodem zahrabaný hluboko daleko.
• Průvodce pomaturitním vzděláním. Ne, že bych to extra potřebovala.
• Australia. Annglicky psaný průvodce, který jsem si chtěla přečíst. Tak někdy příště...
• Finština pro samouky - dávám zpátky. Vážně se do toho jednou vrhnu, teď mám jisté francouzské starosti.
• Spoustu věcí, které určitě použiju jako záložky do knížek.
• Velice vtipnýho Garfielda:

• Ametyst - pomáhá na vnitřní čistotu a je na všechny neduhy. Je to víc jak rok, co jsem si to za pět korun vylosovala. Tyhle mini pytlíčky pro štěstí miluju. Asi ze mě bude hazardér..
• Obal od brambůrků - ne jen obyčejných, ale pravých italských. S Marcem Melandrim:

Poslední nález mě velice zarmoutil. Hned po Brně jsem odjela na dovču, tak jsem sem nic nemohla napsat. Napsala jsem si na papír aspoň nějaké ty zážitky a doufala, že až se vrátím, tak něco sesmolím. Bohužel se tak nestalo. Tak aspoň ty tečky někdy napíšu. Poslední dobou ráda tečkuju :)

Je pátek večer, který jako obvykle trávím na chatě. Nejrychleji to uběhne při nějakém zajímavém filmu. Samozřejmě, že nic nedávaj.. Nebo, že by? Zkusím se koukat do první reklamy, pak si třeba budu číst nebo něco...

To byly mé myšlenkové pochody, jenže film mě zaujal a já dvě hodiny civěla na toho geniálního chlápka. Nečekala jsem, že z toho budu paf. Jistě, pokud aspoň občas zapnete novu, jste museli vidět ukázky na film Kurýr.

Typický akční film, kde hrdinové jsou zdá se nesmrtelní, utečou každé ráně, přeperou klidně deset chlapíků najednou. Obvykle, když vidím tento scénář, tak přepínám, ale tady, i když bouchly nejméně dvě auta, jsem musela zůstat. Mou pozornost si získal hlavní hrdina, chladný, vypočítavý a sebevědomý. Převeze cokoliv a striktně se drží pravidel, která si sám stanovil. Nikdy nekoukat, co je uvnitř. Zvrat nastane ve chvíli, kdy toto pravidlo poruší a v tašce najde svázanou osobu. Jak se říká - za vším hledej ženskou a tahle mu pořádně zamotá jeho chladnou mysl. Když se ocitne na počátku velkého problému, místo zběsilého řešení se jde vyspat. Ráno nepromluví ani slovo a kdykoliv na něj nová "kuchařka" promluví, hodí na ní takový pohled, že na to nezapomene. "Rád snídám potichu," dodá chladně.

Film jsem si zamilovala i přes výskyt těch trapných střileček, že kterých vyjde vždy bez jediného škrábance. Tahle fotka přesně vystihuje situace: "Co mám s tou ženskou sakra dělat?"

No a zmíněné střílečky jsem si přes to všechno musela užit. Bojovka "nahoře bez" mi vůbec nevadilaXD

Zakládám filmový koutek, i když jsem sama považována za filmového losera. Nemyslím tím, že bych třeba neměla herecké schopnosti (ty každopádně nemám), ale to, že jsem nic neviděla. Každý se zhrozí nad tím, že jsem neviděla takovou klasiku, jakou je Hříšný tanec. Ano, vážně jsem to neviděla. Neviděla jsem ani takovou klasiku, jako je Matrix. Oskarové filmy, které jsem viděla by dokázal i Baylisstic spočítat na levé ruce. Asi je to tím, že svůj drahocenný čas sice občas využiju u televize na gauči, ale to spíš koukám na sportovní přenosy.

Takže to bude chudá rubrika, ale přece jenom mě láká ji založit. Už proto, že mě v pátek zaujal jeden film a chci se vyjádřit. No, to až jinde, teď ty dvě věci, aby ten článek byl aspoň trochu o něčem...

• 50 x a stále poprvé - další film, který si můžu odškrtnout - viděla. Prostě typická komedie, zasmála jsem se, a to dost. Ale o tom nechci psát. Mě strašně potěšila ta písnička od Beach Boys. Jak s jí tam zpívali "Wouldn´t it be nice..." Za to maj u mě malé bezvýznamné plus.
• High school musical - Můj první film, který jsem shlédla bez titulků. Musela jsem si dát něco jednoduššího, abych si trochu zvedla sebevědomí (zkuste si takový Gilmorky..). Dneska mě napadnul geniální nápad - stáhnout si finský titulky. Pokud si myslíte, že hlavně němčina si libuje ve složeninách, tak jste neviděli finštinu. Je to šílený. A krásný. Film netřeba komentovat - blbost.

..jak jinak to nazvat. Prostě je opět v pondělí a já abych se nemusela učit chemii, tak tu píšu. Opět. Asi to tak bude každý pondělí. Můžeme to nazvat pondělní chvilka výmluv. Protože já se vymlouvám. Musím psát článek místo toho, abych se učila.

Na dnešek se toho teda stalo. Myslím aspoň ve snech. Samozřejmě nastala ta situace, kdy si člověk nic nepamatuje a najednou uvidí něco, co mu ten sen připomene. Mě se to stalo dvakrát a pokaždé se jednalo o totální blbost.

Nejdříve jsem se podívala do zrcadla a pozornost upoutá má červená ofina. Najednou si vzpomenu na záblesky toho, jak už se to jednou opakovalo, ale já měla blond ofinu. Já vím, nic blbějšího snad být nemůže, ale v tu chvíli to bylo něco zvláštního.

Podruhé tak bylo o fyziku. Počítali jsme nějaký příklad a já si vzpoměla, že v mém snu hrály roli složené zlomky. Pamatuju si jen tabuli a přede mnou ten zlomek.

To byla zase noc. Blbější sny se mi ještě nezdály. Teda aspoň jsem si na ně takhle nevzpomněla..

Den završila pozdní večeře:

"Chceš k tomu okurku?" -"Motorku?"

Potřebuju doktora...

"On na mě promluvil!"
"Fakt?! A co ti řekl?"
"Řekl mi - mohla bys to natáhnout? Podepisoval mi triko."

Podruhé na místě činu. Tentokrát jsem ale musela zaplatit vstupné, ale zato jsem viděla o jednoho borce více. Pilník přijel i do našich krajů. Spolu s ním i znalci prostředí Aleš Lieman a Petr Kuchař.

Poučena od minule jsem dorazila hned na dopolední show, a v podvečer si to zas zopakovala. Nikomu se nic nestalo, i když jednou měl Kuchta namále. Škoda, že to bylo jen dvakrát, tohle bych mohla sledovat pořád.

Mezi těmi show jsme měly tři hodiny času. Konal se ještě závod motokrosařů. A měly jsme ještě jednu atrakci - FMXaři se volně pohybovali na stejných místech, jako my. A jak ten čas trávili? Kromě toho, že sledovali závod - Kuchta si sednu na doskočiště a fotil, Pilník se občas s někým postrkoval a Aleš, ten se někde schovával:)))

Obě akce se vydařily. Jak už jsem zmínila - bez zranění. Kluci do toho dali všechno, i když Kuchta byl opatrnější - ani se mu nedivím.. Pilník si to užíval, jak jen to šlo. A připravil nám pěknou show. Dal do toho vše. To já do toho požádání o podpis taky :-D

Tady je máme pohromadě: Pilník, Aleš a Kuchta - ten moc úsměvů nerozdal, toto je vzácná momentka:))

No a ten podpis - podepsal mi mé oblíbené triko KTM - značka jeho motorky. Je tam sice Mika Kallio, ale to jsem profesionálně zakryla 8-)

Kdo by chtěl vidět víc - fotoalbum kliknutím na obrázek níže.

Bezinka jaro 2008

Je hrůza, jak to letí. Teď bych potřebovala zastavit čas, v klidu sem taky něco napsat, jo, a naučit se chemii. Pak ať si klidně běží. Nestíhám, a když už mám čas, tak jen bezvládně sedím u bedny a do písmenek ťukám jen v té největší nutnosti. Asi nějaká spisovatelská odmlka, či co. A to nejsem žádný spisovatel.

Dneska je jeden z těch promarněných dnů. Měla jsem se učit chemii, možná němčinu, já vím. Když mi ale zbývá posledních 50 stránek knížky (která je nezdravě tlustá), nejde to. A tak to teď doháním. Teda vlastně ne, píšu tenhle článek.

A proč jsem tady? Dneska mám dvě věci, které si nemůžu nechat pro sebe. No nevím, mám začít s tím hezčím? Ne! Ať se máte na co těšit.

Jedná se o fotky. Ta první je až udivující. Mrzí mě, že jsem o tento zážitek přišla, ale dnes to byla jen náhoda. To si vážně žádá o zarchivování.

Po odborném přezkoumání a analýze jsem došla k velice překvapivému závěru, a to, že ten nalevo je Baylisstic. Jsem jediná, koho to udivuje?

Ta druhá je spíše taková osobní radost z toho, že jsem konečně našla mini-Michela. Ach ta podoba...

Dream team Ducati Superbike!

Jo mimochodem, je to už druhý závod Superbiků, který si musím nezpodmínečně stáhnout. Můj počítač mě asi nemá rád. Nechť nad ním Bruno drží ochrannou ruku. A to ani Troy nevyhrál a Michel nedojel. Když já si nemůžu pomoct.