Vánoce jsou za námi a já prostě ne a ne napsat nějaký normální příspěvek. Ne, že bych teď směřovala k normálnosti. Teda, co je vlastně normální. Nechci rozpoutat odstavce o normalitě. Hodně lidí se na toto téma už vyjádřilo a stejně to nikam nevede. Jen jsem si tím vzpoměla na jeden zážitek ve zlatnictví, když jsme byly s mamčou nakupovat něco pod stromeček. Vybrala jsem si řetízek a teď jenom nějaký přívěšek. Ze srandy jsem řekla, že bych brala jen nějakou motorku. Paní prodavačka ji vyndala a já zírala(ano, teď mi už visí na krku). Pak jsme koukaly po přívěšku pro ségru a paní prodavačka měla skvělý dotaz "Je ta druhá normální?". Ano je normální. Všichni v naší rodině jsou normální, jenom já jsem blázen (ve skutečnosti je to obráceně).

No a proč vlastně 2 velké radosti? Asi to bude souviset s tím, co jsem dostala od ježucha. Nebudu tady nic jmenovat, jen chci zmínit dvě věci, které mi nejvíc udělaly radost. Není to nejnovější kus hadru, ani ponožky, kterých mám požehnaně(bach! i s lebkami!), ale prostě takové ty věcičky, které potěší a zahřejou na duši:c)

P jako.. PANDA. Vždycky jsem chtěla plyšáka. Ne, že bych žádnýho neměla, ale takového většího, ketrý se dá pořádně obejmout a který se mnou bude sdílet mé sny. No a nakonec, ano, je to tady - mám svýho Hoppera! Jo, tak se jmenuje... Asi ne třeba představovat, je to ten pán, co vám přeje štastný a veselý. No bylo těžké vybrat jméno tak, abyh nenadržovala žádné kočce. No a Hopper mi chybí. Takže je to Hopper. A Hopper fandí Lukymu:)

Čím to, že všemu musím dát jméno? Přijde mi, že pak ten plyšák "zdomácní". Vlastně ke všem věcem mám nějaký vztah. Mám ještě dva plyšáky, které jsem pojmenovala (nepočítám ty, co jsem od někoho dostala a válí se mi pod postelí. Ty se jmenujou po tom, kdo je daroval. Takže monitor mi hlídá pejsek Bruno(měl to na obojku) a ještě jeden menší pejsek Ayrton, protože mi hlídá Ayrtona. Jak originální. Ani nemusím dodávat to, že mají mezi sebou příbuzenský vztahXD

Druhá radost je z rozpadlé kazety za dvacku. Nickelback back at home. Nechápu, jak to mohlo být ve výprodeji. A teď už je pěkně doma. Sice trochu staršího vydání, ale neva, i tak si ten koncert užívám. Ale nebojte, kazeta jméno nemá:o))

Jak jinak to nazvat? Divný věci se dějí. Bojový plán už jsem měla vymyšlený, teď je z něj nouzový plán...

Bylo to sice plánovaný, ale nevěřila jsem tomu, že bych to udělala. To, že mi ve stříbrnictví přikládaj pistoli k uchu, není nic nového, ale tentokrát se z ničeho nic ocitla v nose. Jako Joss Stone. Šperk na pravé straně nosu. A omyl! Joss ho má totiž na levé straně. Jaké to zklamání! Pravá strana má ještě jednu nevýhodu - rodiče častěji vidí mou pravou stranu. A tak už jen čekat a čekat... na průser. Bylo to zakázáno. Ženskou částí. Ta mužská se to ani nedozvěděla. Bylo to pryč, venku. A tak vzniknul ten užasnej plán, že budu svou chloubu skrývat. ANO, ráno jsem vstala v šest, abych si to mohla sundat.

Sobota je první den celého zázraku. Mamka slevila a dovolila mi mou malou hvězdičku do Vánoc. Taťka to zjistil o den později a kupodivu jsem celá. Prostě už o tom nemluvit a tiše to nosit. No a pak to třeba vyměnit, ale vše pomalu a svědomitě. V nejhorším tu máme přeci nouzový plán.

Samozřejmě, že se pochlubím, ale až nebudu mít červený nos jak sobXD

Ta její hyperaktivita se nedá popsat. Asi se totálně zamilovala do V. Huga, jinak to nevidím. Jinak je to nuda. Úděsná. Má hlas jako dvacet let po smrti a pořád nám dává nějaké úkoly. Hrůza.

Dneska byla obzvlášť vtipná. Hned za začátku hodiny přiběhla s papírkami a všem nám je rozdala. Bylo to na menší test. Pokud se to dá tedy tak nazvat. Bylo to spíš opisování sešitu. Pak chodila po třídě a všem ukazovala na jejich otevřený sešit. "Co je tohle?! Zavři to!" To bylo ovšem poté, co jsme už měli všechno opsané. A taky nezapoměla ukázat papírky kdykoliv jsme vyrušovali. Prostě borka:D

Náš pan milovaný profesor sedí za mnou. Paroduje ji a rýpe do mě tužkou. Urazil se když říkala, že budem sbírat malé jedničky a pětky a pak z toho bude VELKÁ jednička nebo taky VELKÁ pětka! No to je tragédie!

Další zážitek byla chemie. Upsala jsem se ďáblu. Doslova. Protože to chemikářka je. Psali jsme písemku a ona tam dá jediný příklad a to hned výpočet z rovnice. A nějaký sfalerit. Copak já vím vzorec toho šutru? Byla tak hodná, že nám ho řekla. Tedy napsala. Ale musela jsem se podepsat na zlostný růžový papír. To znamená stupeň dolů. Přece nám nepomůže a nic z toho nebude? No nakonec jsem ani nedala dohromady rovničku, takže budu mít stejně za pět. Tedy pardon, za šest:D

O výtvarku jsme šli dělat ostudu do parku. Měli jsme tam vytvořit něco přírodního. A cestou k naší fantazii jsme našli vyhozený sáček s kuřetem. Tedy tím, co z nebožtíka zbylo. No a koho napadlo to použít na naše dílo? Mě ne! No a tak jsme si našli kámen s dírou a tam opatrně přendali to kuře - to byla komedie. No a z kamene jsem udělali tlamu a dílo dokonáno. Jo ještě tam byly rozprsklý bobule, z kterých vytejkal sliz a mělo to symbolizovat sliny:D

To kluci byli originálnější. Udělali na šutr kamínkama kříž a okolo dali listí. To pak postříkali voňavkou a zapálili. Jak jednoduché. Jen jsme museli cekat az to dohoří, aby náhodou nevypuknul velký požár. Když to viděl nějaký zevlák, co šel okolo, slitoval se a uhasil to pivem.

Toť vše. Takhle vypadá pravý školní den.

Vše začalo včera večer. V klidu si tak sedím u počítače a najednou mi po stole leze ŠVÁB! Opravdový nechutný ŠVÁB! Jasně, že jsem zdrhla a pak když jsem se odhodlala, že ho teda zabiju, tak on mezitím někam zalezl. Typické. No a najednou vylejzá z postele. Myslela jsem, že je po mě. Ale pořá jsem se nebránila myšlence, že tam budu spát. Doku jsem neviděla, jak se něco pod polštářem hýbe. Tentokrát byl větší. Takže tam nebude jen jeden...

Doteď jsme je měli v kuchyni. Jako dárek od sousedů. To se dalo. Ale teď? Už tam nikdy nevkročím!

A tak jsem přespala v obýváku. Tam je zatím bezpečno. Zatím, protože to jsem si myslela i o koupelně a dneska když jsem se chtěla učesat kefou... JAJ!

Nejhorší na tom je, že to vlastně nejsou švábi. Je to NĚCO JAKO ŠVÁB a to je horší. Šváb by se ještě dal, ale něco jako šváb? Brrr.

Tak bydlím v obýváku. Nevím, zda vkročím vůbec do pokoje. Tady je sranda. Nejdřív to byl motoristický nášup, pak píchaná a teď pinkaná:D Mám dost:D

P.S:: Jinak máme dalšího šampiona - je jím James, to jsme ale nečekali. Tak teda Gratuluji:D

P.P.S.: Všichni, co se jmenují Troy, jsou hovada!

P.P.P.S.: Psala jsem sem něco o dovolené. Myslím, že se to povedlo. Ale hned po švábí příhodě jsem počítač vypla a bylo mi to jedno. Takže smůla no:P

"Neee!" Ozve se hlasitý výkřik.
Na to se celá třída otočí přímo ke mě.

To byl jen úvod k příspěvku plného nenávisti a smutku. Už je to oficiální. Nafařili nám JI! TU, která nás měla na občanku a moje poslední známka je...dobrá! Budu to muset přetrpět. Jetšě k tomu o odpoledňák.

Jinak docela v poho. Hlavně - žádná nultá! Sice tři odpoledňáky, ale to už je detail. Horší bude ta mezera mezi druhou a pátou hodinou. Sakra co budu dělat?

Jinak jsem k svátku dneska dostala fixy. Ten slíbenej prdlej dárek. Je jich požehnaně, aspoň zaženu nudu. I pan profesor mi je pochválil:o) Když už je řeč o něm, nijak se nezměnil. Z kapsy vytáhnul pidipapír s pidipoznámkama, které po sobě nemohl přečíst. Takže teď chudák kámoška neví, do jaký třídy má zítra jít:D

Uááá zítra je chemie:((( A to poslední hodinu. Nečekám, že se domů vůbec vrátím...

Taky se těšíte? Už za chvilku nastane chvíle, kdy zas budu sedět ve školí lavici. Sama. S čistým štítem. Ne, to bych kecala, ale budu dávat pozor, když tedy nebudu mít koho otravovat. Třeba budu dávat pozor.

Ne teď vážně. Dávat pozor stejně nebudu. Jsem už taková. Nenapravitelná. Myslím, že mi možná kvůli těm školním hláškám ta škola i chyběla. Tak a tady to pěkně skončí. To je totiž všechno, co mi chybělo. Ranní vstávání (prosím už ne tři nultý!), věčné šprtání, potkávat TY lidi. Profesory, ale i studenty. Všechno tohle zase prožívat. Celých 10 měsíců! Tento víkend jsem se držela hesla:

"Jak jinak se připravit na školu, než na motorce."

Hmm, hezký. A taky to hezký bylo. V pátek to začalo výběrem dárku - nová bunda - juchúú. Stříbrná. Konečně mám pořádnou ochranu před hrozícími pády (které jentak nenastanou:P ). V sobotu jsem si ji už mohla obléknout a vyrazit s taťkou na obhlídky do motoshopu. Ztratili jsme se. Tak jsme se zeptali jednoho klučiny (táta opravdu dobře vybral:)). Ten nás poslal na druhou stranu. V tom ten výběr dobrý nebyl. Ale nakonec jsme si poradili - jeli jsme za motorkářem, ten nás tam zavedl. A jaký byl náš cíl? Vybrat čtyřkolku! Už se těším těším těším těším a těším:o) Máme vyhlídnutou jednu v barvě KTM. ALe KTM to není. Hned vedle se pyšnila nová Suzuki. Prostě láska na první pohled! A to nemluvím o taťkovi... Poslední poznatek je, že jsem objevila novou módu - džíny na motorku! Husťárna, že:P

Neděle byla taky pestrá - a složitá. Hned ráno jsem nažhavila posilovací stroj, abych mohla odpoledne splnit další cvičební hodiny na mojí hop-hop lady:) Tentokrát jsme se i otočili! Prostě krása, rozepsala bych se, ale jsem unavená, takže konec. Zítra si budu stěžovat. A to dost, takže se těšte.

Hola, hola, je tu škola!

To jsou ony!

Dělo se toho hodně. A to to má být ta nejnudnější část prázdnin. Pche! Začalo to takovou prázdninovou příhodou... No, co si budeme povídat. Vlastně nic! Příhoda zapomenuta. Right now. Stydím se. Jen pro info - začalo to dobře a skončilo tragicky. Teda já jsem ráda, že jsem to viděla. Aspoň mám jasno. A nemusím si vymýšlet výmluvy.

Takže konkrétně. Ztratily jsme se v Ústí. Zase. A mám nové pyžamo. Ráda bych ho sem dala, ale nechci, abyste záviděli:P Už se těším, až ho budu mít na sobě. Bude to přesně za TÝDEN! Ano, mizím. Další dovolená, další vzpomínky. A nebude poslední! To mě utěšuje před tím, že se prázdniny chýlí ke konci. Letos jsou nejúžasnější, jaké mohli být. Dokonce jezdím na chatu už dobrovolně. No.. kdo by se divil.
V pátek mě mimochodem čekalo překvápko. Ne jedno. Měla jsem divnou náladu. Byla menší krize mezi mnou a mými milovanými starostlivými rodiči. No a náladu mi zlepšíla Sari. Ano, konečně jsem našla svoji Sari! Říkám vám, je to charakter, věděla jsem to hned, jak jsem ji spatřila.

O pár okamžiků později nám mamka přidala ještě pár hromádek neštěstí. No, byl to kočičí večer. Nebo spíš kotěcí? Zní to blbě, ale pořád jsou prázdniny a já se vážně snažím. No bylo to víkendové dobrodružství, protože dostat tři mimina a starat se o ně je vážně o hubu. OPRAVDU MIMINA. Ono to neumělo ani samo pít. Natož jíst. No nakonec se to naučili. Nějakým dudlíkem od slivovice. Nic jinýho by se taky u nás nenašlo. Na další den ráno jsme je ale nemohli najít. Mysleli jsme, že zdrhli. No pomyšlení, že TOHLE zdrhá je trochu úsměvné.

No nakonec musí být co jiného, než happy end. Mitch, Ollie a Abey (ano, tak se vážně jmenují) zalezli do stodoly pod dříví. To je ta nevýhoda - jsou sice malí a roztomilý, ale zase si všude vlezou.

A i když je Sari ještě kotě, tak je chytřejší než kdokoliv jiný a proto také zvládá dělat starší ségru.

Dokonce si našli i svojí maminu. Jen škoda, že nemá cecíky.

Další den se nesl ve znamení motorů. KONEČNĚ jsem vytáhla svoji hop-hop lady na vzduch. A KONEČNĚ už jsme jedna duše. Po nepříjemném pádu následují ty lepší chvilky. Cítím se mnohem jistěji a už se těším na další jízdu! Večer se mělo posilovat. Náš nový posilovací stroj zvládne jedenáct cviků - to je ale šíkula, co? No nakonec z toho sešlo. Přijela totiž nečekaná návštěva. Na čtyrkolce. Dá se to tak nazvat? 750 ccm už je kapku víc, než známe, ale jízda přináší o to větší požitek. Ještě k tomu, když sedíte na Kawasaki!

No a to jsem myslela, že budu abstinovat. V mým diáři bylo na tu neděli prázdné okýnko! A nakonec jsem si to užila se vším všudy. No a večer jsem se podívala na Champ Car. Takže o co jsem vlastně přišla?
Příští víkend bude výjimečný. Jako každý rok. Už se to blíží! Za chvilku tu bude........... BRNO! rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

A pak následuje další úžasný týden...

Dvojčata?!

• Po17.7. 06 příjezd

Po ranním divokém "dobalování" se vydáváme na místo srazu. Po necelým roce vidím všechny své milé (i ty méně miléJ). Za ten rok se toho hodně změnilo. A je nás tu vážně málo. Díky holkám průserářkám se stěhujeme do tý nejhorší chatky. Bydlíme hned vedle vedoucích a máme to všude dalekoL Karlos nás opustil a je nám přidělena Edita. No, přeju jí pevné nervy...

Také zde vidíme gymnastky(baletky, aquabelly...). Zase.

Večer zabíráme tělocvičnu s úmyslem uspořádat dízu. Ale ta se nepovedla. Na place tancovalo asi jen pět lidí v malým kroužku. Tragédie. Jdeme spát s tím, že nás tahle blbost nikdy nenapadne...

• Út 18.7. 06

Jsme vyřízení. Postele v té zas.... chatce jsou strasně tvrdé a my jsme rádi, že vstanem. Dopolední program je jasný. Jdeme s malýma do lesa. Hrajeme si na veverky či co. Odpoledne už probíhá naše oblíbené losování, kde dáváme dohromady družstva. Sakra mám oba hyperaktivy. SuperL.V zápětí přijde ale ještě horší zpráva – jdeme na Sněžník. Asi budu vraždit. Po takové námaze hned první den pokorně odmítám baseball. Radši mastíme svlíkacího pokera, dokud to neutnou vedoucí. Večer se konečně něco děje. Učíme holky kolovanou s jídlem. Ehm..ke konci pak mírně nechutný. Hned jsem si vzpoměla na situaci před dvěma roky, kdy jsme si flusali z pusy do pusy kakaový kuličky. Holt tady dochází k bližším kontaktům než normálně domaJ.

Bohuzel jsem se rozhoupala k napsani jen prvnich dvou dnu a pak to padlo. skoda... bych si na to vsechno lip vzpomela...a ze je na co... treba na to, jak sme se na tabore premierove vozrali - do smutna... nebo na nase nechute, kdyz se v kazdym jidle objevovala cibule... a taky na marecka a nase intimni rozhovory:D:D

"Kolik jsi mel holek?"

"9."

"Ty to pocitas?"

"Ne."

A pak tu byl taky navrat domu...smutny navrat domu... A duvod ke smichu - "Tady neco smrdi." "To bude litak." hmm to nevypada vtipne, ale bylo:D:D

Snad se pojede i priste - uz po desaty:o)

Bylo jednou jedno krásné zasněžené pole...

...a tam velká hrouda...

..a SAduska prisla domu driv a tak se rozhodla ze si pujde zablbnout...a taky ze si to uzila...juchuu konecne snih:))) noo a krom toho ze sem tam byla jen v keckach sem taky dala zabrat mym milovanym katatum:D

...no tady se moc dlouho neohraly, bo sme si to ještě vecer zopakovali:o)

Nr. 1 - Vzor a velký příklad do budoucna

Autor: Neznámý bigFan

Nr. 2 - Něco českého

autor: Petr, přišlo mailem

Nr. 3 - Má snaha dotáhnout to daleko

autor: Moje maličkost

Návrat do minulosti. To jsem prohledávala fotky s Valentinem a narazila jsem na tuhle. Jako bych tu fotku nikdy neviděla a až teď jsem si ji pozorně všimla.

Sledujte pečlivě: Mistr Colin McRae, Valentino Rossi a jeho táta Graziano. :o)

Staré dobré Ozzyho Vánoce se nekonaly, ale zato jsme si je užili s rodinou a přáteli. Dětem ani nevadilo špatné počasí, hráli si s bratranci a kamarády, nikdy nebyli sami. Oli řídil poprvé motorku sám, byla Mitchyho a měli jsme ji pro něj v Británii. Stará, ale zlatá. Je lepší, když oba začínají na tom stejným.

Už jednou jsem říkal, že se občas cítíme jako nějací kočovníci, jeden týden jsme byli v Taree, potom v Goldcoastu, dva dny v Noose a nakonec jsme se přesunuli na testy do Philip Island. Nakonec jsme zažili i dobré počasí! Kim s dětmi alespoň mohla relaxovat na pláži, zatímco já jsem zmateně pobíhal kolem.

Testování šlo dobře, trať je každým rokem hrbolatější, což není nic neobvyklého. Navíc zde bylo velké horko, a to už bylo na časech znát. Vždy po obědě je trať asi o 1 sekundu pomalejší a první závod je právě kolem odpoledních hodin, takže plánujem testovat dlouhé jízdy v tuto dobu. Kdybychom přijeli na trať hned ráno, kdy se otevírá, v tu dobu bychom zajeli ten nejlepší čas.

Poslední den odpoledne bylo venku až 55 stupňů a já jsem navíc havaroval, když jsem chtěl předjet Regise a naštípnul jsem si klíční kost. Pamatuji si si všechno, i jak jsem spadnul přímo na hlavu, potom jsem mluvil s Regisem. Když jsem byl zpět v boxech, kluci se mi trochu smáli, protože jsem si myslel, že jsem v Malajsii.

Mitch si myslí, že mu moje zranění zachránilo život, protože další ráno bylo v novinách, že VELKÝ BÍLÝ ŽRALOK velikosti vlakového vagónu se objevil na té stejné pláži, na kterou chtěli to odpoledne jít.

Teď jsme v Monaku, děti ve škole, Kim v práci a já jsem doma a léčím si své zranění. To je ta horší část mé práce.

Musím ještě pozdravit mého přítele, který podlehl své nemoci. Michael Burns dlouho bojoval s mozkovým nádorem. R.I.P. Bro.!

TB 21

Tento víkend mě čeká závodv Monze. Pro měje to skvělé místo. Když jsem byl v roce 2000 vybrán týmem Ducati jakonáhradník za zraněného Carla Fagartyho, byla to vlastně má druhá šance ukázat se. Ta první byla o pár týdnů dříve v japonském Sugo. V obou závodech jsem spadnul, takže jsem ještě nedojel do cíle.

Když jsem byl pozván do Monzy, mluvil jsem s Kim a mým přítelem Darrellem Healeyem a oni mi dodali motivaci. Nakonec to byl opravdu dobrý víkend. Oba závody jsem dokončil na čtvrtém místě a byl jsem přijat do továrního týmu Ducati. Od té doby se mi v Monze vždy dařilo.

Zdá se, že se vše vrátilo do normálu poté hrůze v Donningtonu, ale trochu mi chybí můj malíček. Ale pokud by mi bylo garantováno dvojité vítězství v Monze, usekl bych si klidně i ten druhý. To chci jen poukázat na to, jak bylo těžké vyhrát alespoň jeden ze závodů.

Monza autodromo se nachází v obrovském parku, takže nemůžete očekávat, že zde trať najdete. V neděli je zde skvělá atmosféra jako nikde jinde. Fanoušci jsou šílení. Projet první zatáčkou je něco neuvěřitelného, ještě k tomu, když jezdím za italský tým. Nedá se to popsat.

Ciao for now.

TB 21

Poté, co měli děti velikonoční prázdniny, vrátili se zpět do školy. Ten nejmladší z nich, Oliver, se vrátil do školky, kam chodí pětkrát týdně a vrací se po obědě. Tentokrát ale přišel se zlomeným zápěstím. Každý, kdo jej zná se ho ptá, jestli si to udělal na motorce. Stalo se to ale na nějaké houpačce v parku. Je to teprve týden a já se ani nestačím divit, jak se tomu staví hrdinsky. Nezastavilo jej v dělání dalších činností, jako je jízda na kole.

Byl jsem opravdu šťastný po vítězství ve druhém závodě. Myslím si,že jsem mohl stejně tak vyhrát ten první závod. Potřebujeme ještě zapracovat na přední pneumatice, protože i ve Valencii jsem s ní měl menší problémy.

Posledních pár dnů bylo hezké počasí, takže například včera jsme si zašli na jídlo dojedné z našich oblíbených restauracích na vodě(na lodi, pokud vám to nedošlo). Je zde sposta dobrýchjídel, které stojí za to ochutnat právě v létě a léto máme za dveřmi. Monako je v tuto dobu nádherné.

Ciao for now.

TB 21

Možná jsme to měli zabalit hned po prvním letu a mít volný víkend, kdybychom věděli, co pro nás tam nahoře přichystali. Děti měli velikonoční prázdniny, tak jsme si chtěli s nimi užít trochu srandy a sluníčka ve Valencii. Sluníčko se tam ani neukázalo a navíc ten zas*aný závod...

Domov jsme opustili ve čtvrtek ráno, asi v 6.15. Cesta byla následující: Nice-Paříž-Valencie. Nerad lítám přes Paříž, mám s tímto městem špatné zkušenosti. Ve skutečnosti bych byl rád, kdybych už nemusel nikdy vidět Pařížské letiště.

Náš let trval 1 a ½ hodiny a hned jsme přešli do dalšího letadla. Pak nás čekala trasa Paříž-Barcelona-Valencie. Odvanáct hodin později jsme konečně dorazili na místo a nebylo vůbec žádné překvapení, že žádné z našich zavazadel tu ještě nebylo.

V pondělí jsme letěli až kolem 4.30 odpoledne,takže jsme se šli podívat ještě do akvária dolů do přístavu.

Přiletěli jsme na mé oblíbené místo(Paříž), kde bylo opět hodinové zpoždění a tak jsme propásli spojení do Nice. To znamenalo, že jsme museli strávit noc v hotelu poblíž letiště. Tam jsme řekli, že se vrátíme za dvě hodiny, abychom si vyzvedli naše zavazadla. Nemohli nám je odvézt do hotelu, takže jsme se museli starat sami. Menší neznámá byla, kde vlastně jsou, už od Valencie jsme nevěděli, kde je jim konec. Naivně jsme si mysleli, že budou třeba už doma.

Kim s Mitchem se ještě vrátili na letiště v 11 hodin večer. Všechny linky už byly uzavřeny, ale oni chtěli najít někoho, kdo bude vědět něco o našich zavazadlech. Nakonec jí řekli, že tašky jsou kdesi na letišti a že bude zařízeno, abyletěli s námi následující ráno.

Ráno jsme byli čilí a připraveni na další dobrodružství. Doma jsme nakonec byli už kolem desáté hodiny ranní a v 11 jsem už startoval můj bike a jel jsem do tělocvičny a na kafe.

TB 21

Heikki má řidičák na helikoptéru?
Nenávidí japonskou kuchyň?
Jeho první slůvko bylo "auto"?
Touží po nějakém malém tetování, ale stále si nemůže vybrat?
O letní přestávce rybařil a chytil 5kilovou rybu?
Heikki má doma Alonsovu mikrovlnku?

Jak to tenkrát vypadalo pod takovým článkem...

Easy: Už vidím, co napíše SAduska.........

krismat: Uprimne povedane, jej prispevok som ocakaval ako prvy

Turok: Saduska tak ses dočkala už má aspon šanci být šampioném :D :D
no tak myslím že už je to jasné :)
no mylsím že to je ajsné co napíše:)) a není ted ve škole?

moas: HEIKKI WORLD CHAMPION 2007

(v ramci koalice za SAdusku zaskakuju)

krismat: Tak toto si nemal... Ukradol si SAduske jej "dusevne vlastnictvo" zmieneneho textu..

Easy:
Turok: Jj, holka školou povinná
moas: sice pěkné, ale od ní to zní ještě lépe není nad originál :))))
Navíc jsi to napsal špatně: chybí tam "F1" Víš co, udělej radši bod, to je tvoje doména

Smokie:
SADUSKA WORLD CHAMPION 2007!!!

moas:
krismat: my mame se SAduskou koalici. Ona muze delat body a ja propagovat Heikkiho. Ale to je dlouha historie.
F1 WORLD CHAMPION 2007 bude Button, ale ja to tam sikovne maskuju

SAduska: Heikki F1 World Champion 2007

Kiedis:
Saduuuu, gratulujuuu!

r.a.m.a.:
moas: Tobě tam prostě chybělo to srdíčko

btw: Nechtělo se mi to moc upravovat, tak snad je to k přečtení:) Jo a kdo se tam našel, gratuluju! :D
Joo to se jentak nestane, že se takhle všichni sejdem:o)